V mé duši bylo jako v celi mnicha,
již hustý břečtan mříží oplítal,
kam k libodechům vůně hyacintů
smuteční motýl zmaten zavítal.
V dumavých písních v teskných elegiích
jsem črtal věrně každý plachý sen,
jak mnich klášterní příběh starodávný
na kronik bílý píše pergamén.
A když jsem zaslech’ snivý cinkot zvonců
mladistvé lásky dálnou ozvěnu,
kreslil jsem rukou třesoucí se bolem
růžovou počáteční písmenu.
Až přijde večer, duch můj k odpočinku
ustele sobě v dumách truchlivých,
jak v šedé vížce zbožně po klekání
si k spánku rakev odestýlá mnich.