Kdo okem báje hledne
hluboko do moře,
ten uzří život lepší,
než tady nahoře.
Tam vodních panen sbory
ve vlnách šplounají
a zlatých rybek roje
je v ústa líbají.
Tam vodník starý dřímá,
má bradu zelenou,
a zlaté slunko dívá
se klenbou skleněnou.
Tam vodní panna na klín
cizince přivine,
když vlhké jeho tělo
jí k nohám připlyne.
Až vrak můj v moři žití
se zvolna potopí,
snad vodní panny v náruč
mne také uchopí!