Vyšlehlo krásné oko Tvé
ze tmavé řasy záclony,
snad jako luny zlatá tvář
ze šeré mraků opony?
Chvěla se v černém oku Tvém
na vlnách slzy jiskřička,
snad jako v tůni jezera
večerní, tichá hvězdička?
Ó nikoli! Tvé oko plá,
však duše o tom neví nic!
Tys krásná jako orlice,
máš démant v oku – a nic víc!