Buď pozdravena nejvroucnější písní,
čarovná kníní jihočeské země;
v pokoře k tobě skláníme své témě
a slza žhavá řízu tvoji třísní.
V tom prostém hávu pomněnkových břehů,
jímž vlnka tvoje stříbropěnná chvátá,
v tom dumném stínu olší kadeřavých,
jež tlumí šumem ptačích písní něhu;
tys nám tak draha, velebna a svata,
jak Indům Gangu posvěcené vlny,
vroubené hájem palem usměvavých,
oděné v lótos snivě tajůplný,
k nimž ghazela svou krásnou hlavu sklání,
s večera kráčíc smaragdovým brodem,
k nimž poutník chvátá znaven bludným chodem,
ssát retem sprahlým: sílu, požehnání.