Duše moje – hnízdo ptačí
topolové na větvici
při každičkém zavanutí
tesklivě se tetelící.
Mrazivé je lůno její,
beze zpěvu, bez nadšení –
opuštěné, dumající
o teple a sladkém pění.
Hnízdo ptačí – pusté, prázdné,
pavučinou opředené,
kolem něhož větve trčí
k nebes klenbě olověné.
V koruně to teskně šumí,
v dřeni hlodá bez ustání
jako v hlavě, jako v srdci,
když tam blízko k umírání.