Milostnou vůní jižní sad
mne kdysi zulíbal,
nade mnou palmy peřesté
vějíř se kolíbal.
Umlkal kolem ptactva sten
i větve v šelestu,
a se mnou v mušek bzukotu
sad dřímal siestu.
Má hlava těžká skláněla
se k prsům níž a níž,
tu oko náhle zbloudilo
na balkon v révy mříž.
Sladinký šelest – rozevlál
se hebký zlatý vlas,
a v okně šerém zasvitnul
bělostných lící jas.
Jediný pohled v polosnu,
lehýnký vzdech a sten
a sepjal těžká víčka má
kouzelným thyrsem sen.
Mně zdálo se, že plížím se
v tuch sladkých záchvatu
po zlatotkaných kobercích
v odlehlou komnatu.
Zvonivým smíchem jde mi vstříc
třešňový svůdný ret,
má hlava k nožkám poklesá
na měkký taburet.
Jak otrok snědý, vysmahlý,
jejž zrodil Hindostan,
vějířem s lící odvívám
horkého vzduchu van.
Aloe dýmá – myrrhy kouř
v mrak houstne modravý;
Danain šumí zlatý déšť – – –
vodomet plískavý – – – – – –
Tu hebkým palmy vějířem
jsem procit’, probuzen,
než co mi sneslo na víčka
tak čarovábný sen?
Ó paní! tmavých vašich brv
jen jedno pohnutí,
a rtíků něžných, růžových
jen jedno – zívnutí...