KONCIL.

V Maggiore chrámu otců shromáždění dnes v radu valnou poprvé se schází, Tridentem víří slavné zvonů znění a kadidla dým k obloze se plazí.

„Gaudete omnes“ chorál mnohohlasný, z úst kněží sborem zvučí při oltáři: „Jásejte!“ – vzešel blankytavou září ovčinci Krista toužený den spásy,

Svatého ducha milost nevystihlá se snáší s nebes ve sloupení štíhlá, kde biskupové v křesel baldachýnu se noří temnou dogmat ve hlubinu.

Dovršil Pán již krutých strastí míru, jež církve boží samospasné prahy třísnily vlnou kalnou v bouřném víru; ponížil v trnož církve mrzké vrahy,

již v zápas dali s ní se v hrdopýše; je schromil, jako na Jáboku pláni Jakoba, když s ním anděl s nebes výše zápolil ve tmách trudně do svítání;

sežehl v propast rudým bleskem víry ty nepoddajné pekel bohatýry, jak Farao i s rouhavými voji stonuli vlastních bludů ve příboji!

Ta bílá labuť, jež si hnízdo klaté, ve žhavých škvárech nad Bodmanem svila, teď sklání křídlo pyšně rozepjaté, jímž slunko pravdy boží zaclonila;

teď vysílena, teskně v Eisenachu poslední píseň ke skonu si hude*) a péro zlaté, jež ve krve nachu tajemně psalo písmo žhavorudé,

na starých dveřích Vittenberka chrámu a odtud až ke stolci Petra v Římě sáhalo chmurně v chmurných vidin klamu: teď povrženo na smetišti dříme!

Kde v humně božím hluchá pleva byla, rozváta nyní v širé světa kraje; od zrna koukol mrzký oddělila, nebeská ruka rozsevače z ráje:

teď na otcích, by s myslí křepkou, zmladlou, sekeru břitkou rázem přiložili na všaký kmen, jenž trčí větví svadlou v zahradě boží, plné nové síly;

co známku jasnou církve samospasné na čele hněvně skaboněném nemá: ať ve tmách pekla jak bludička shasne, prokleto budiž – hnusné anathema!“

Chorálů plesy, intrád slavné znění ve zvuky varhan hluboké se mísí; v apsidu tmavém zmírá šumné pění, kde pokryt prachem Umučený visí

po boku lotrů spjatý v dřeva kříži... Hluboké oko po prostoru mhavém bolestně těká, kryto slzným hávem – k zbodaným nohám Kristus mlčky shlíží,

kde v desce z plechu, črtán zlatou runou, v guirlandě růží, trnů pod korunou, tajemný nápis temnotou se třpytí: já jediný jsem cesta, pravda, žití!...