Ve záchvatu touhy žhavé
pospíchal jsem v slunný jih,
kde jsou rty tak sladce smavé,
oko, vlas jak eben tmavé
a na ňadrech padlý sníh;
kde i s nebes modré sluje
sálá vášeň divoká
a moře si oddychuje
v líném spánku z hluboka.
Kde oranže v tmavém listí
hoří zlatem šarlatu,
horký vítr jemně svistí
v rudém květu granátu;
kde laguna přiodívá
plísní staré paláce,
gondola se vlnou kývá,
lazaron se v slunci zhřívá
na vymřelé piazze.
Kde kol sochy bledolící
břečtan závoj opřádá,
kde se pýří růže snící
a v citronech při měsíci
šumí snivá kaskáda;
kde u věčném bacchanálu
plynou chvíle života
a duch v rudém vína palu
bludičkou se mihotá.
Nuže s bohem! Krok můj vrátký
zpět se plíží bez směru,
jako čáp, když musí zpátky
na visuté hnízdo chatky
mlhavého severu;
kde se teskně k zemi sklání
olověná nebesa,
měsíc kreslí v siné pláni
zimavý stín pralesa.
Kde vlna v břeh pomněnkový
bije snivým šplíchotem,
kde se chví list osykový,
pisklata se v olšin křoví
ozývají tikotem;
kde nad loučí podřimuje
v chýžích nouze, klopota,
jíž kukačka odměřuje
trapné chvíle života.
Ohled’ jsem se naposledy
v jižní luhy plné krás,
svatojanských mušek bledý
roj se plížil mými sledy,
odíval je v duhojas;
pak se vznesl z vlhké trávy
drahou lesklou, vířivou,
rozpínal mi kolem hlavy
gloriolu jiskřivou.