V každičkém květném pupenci,
jak ve oříšku z báje,
složeny šaty svatební,
dýšící vůní máje; –
pod každým stromem s večera
v milostné něhy vzlyku,
sladinké skladby přehrává
sto ptačích hudebníků;
i zdá se, že sám dobrý Bůh
jim hledí na partesy,
když vítr šumný zalehne
ve vonnou nivu, v lesy.
A kývá hlavou Hospodin –
jak sladké zvuky znějí –
a slova plná dobroty
se na rtu jeho chvějí:
„Nesmutněte a nelkejte –
ani vy, lidé bědní –
den zloby mojí nadejde,
jen těm, kteří jsou všední!“