Skip to content
1854–1899

Hra.

Otokar Mokrý

Nejeden z nás s žitím sedá ku hracímu stolu – divoce ve žhavé vášni – hrajeme tu spolu.

Výhra stíhá výhru – ruka, křečovitě spjatá, štěstí k sobě přihrabuje, jako kupy zlata.

Zděšen soudruh ode hry již varuje nás, pádí – když tu v jednu kartu ještě odvážně se vsadí. –

K výhře již se vztahuje zas chtivě ruka bledá: štěstí pes, jenž ruku líže... karta padne... běda!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Hra. · Otokar Mokrý · Poetry Cove