Neděle v advent. – Mlhy v listopadu jak sukno smutku v chmurné dětské báji po lomenicích domů rozvěšeny; Vltava trne; ve mrazivém chladu
Karlova mostu pilíře se chvějí a vlny jezů mlýnských omývají v šepotu teskném balván obemšený stařičké, vetché sochy Bruncvíkovy,
jež klímá tady šumnou nad peřejí tisíciletý spánek pohádkový. V krvavém nachu za Strahovskou plání zapadá slunce; pablesk jeho zlatí
svatého Víta zelenavou báni, jež se jak mlžná silhueta tyčí nad mořem budov usměvavé Prahy, té popelkové dcery holubičí.
Z Týnského chrámu procesí se béře k Mostecké bráně za hlaholu zvonů, jak bludná smečka vyplašené zvěře, ze všad se sbíhá v ustrašeném shonu
z uliček města klikatých a šerých lid za oděnci šumných saských vojů, jichž lesklopřilbí, svižní hlasatelé klusají pyšně na komoních v čele.
Mostecké věže chmurné pod sklepení zabočil průvod; na kolena klesli rozvaté obce české příslušníci, oddáni v milost boha neskonalou,
jež v týnec jich, jak v stáje chudou jesli se tiše nesla, věštíc vykoupení pod církve nové nerozbornou skalou. Korouhví věže hluše vzlykající
lomcoval vítr, shnilou pod krokvicí tu v uschlých kostech teskně drkotaly vybledlé lebky, plísní obemšené, rezavým hřebem v římsu zavěšené
– srubané katem českých pánů hlavy!... Tak příšerně zde do krvava plály, tu pod královskou Hradčan pustých strání, jak přízrak hrůzný, jímž v kabylské pláni
se tyčila kdys děsně narovnaná hranice lebek v síních Tamerlana. Cimbuří slezly zbožné lidu davy a na nosítkách v clonu baldachýnu,
za zvuků bubnů, v děl velebném hřmění, počestně kladly hlavy mučenníků... Slavnostní průvod s ostatky spěl k Týnu, odkud jak hvězda v červánkovém rdění
z daleka zářil zlatý kalich v štítu, meč břitký statné sochy Jiříkovy... Kantáta slavná – hlásná hymna díků – se v plesném chvění nesla v chrámu krovy.
Již konec bědě, strádání a vzlyku, již usuš slzy, jež v palčivém toku skrápěly tvoje líce – nevolníku! Zhas jiskru vzdoru v zoufanlivém oku,
již z kostí tvojich mstitelové vstali! Lítosti boží paprsek blyskotavý se s oblak snáší v urubané hlavy...
Cookies on Poetry Cove