Růžová záře – záře štěstí hravá
ustoupá v duši smutným vidinám,
vzpomínám na Tě, ubohá má země,
vzpomínám na Tě, těžce vzpomínám.
Jak čáp na hnízdo v lípy ratolestech
zpomíná štíhlých palem ve květu,
jak lašťovice za tichoučkou římsou
kapličky rodné touží v přeletu.
Jak vybělalý zvonec v podjeseni
na hravou barvu modrých kalichů,
jak motýl na svých křídel pestré pely,
když v pavučinách zmírá po tichu.
Jak starý dub na ptactva pokolení,
jež po staletí hostil v haluzích,
na bujná kola dívek zlatovlasých,
jež tančívala pod ním na luzích.
Jak zmrzlé vody na své zlaté rybky,
jež vyšvihly se v slunci k hladinám,
jak duch na první myšlenku svou tvůrčí
vzpomínám na Tě – těžce vzpomínám.