Vím, před mnohými věky
vytesal jsem sochu tvoji
do italského mramoru,
a na druhém břehu moře
v háj ji postavil,
bys byla také jiným bohyní.
Ale dnes tě marně hledám.
V žádné tváři nevidím tě,
ač vím, že tak zcela na tebe
jsem dosud nezapomněl.
Však ni na jeden rys z těch tváře tvoji,
jež tehdy moje ruka hravě přemáhala,
si vzpomenouti dnes už nemohu.
Oh, proč tak brzy jsem jen zapomněl
těch slov, k nimž ústa tvoje
se ze mramoru otevřela
poprvé a naposled.