Už nenabudeš klidu, neklidné srdce mé.
Země se tratí v dálce, jak v před my letíme.
Už nenabudeš klidu, na nějž ses’ těšilo.
Je moře příliš velké, a tají v sobě zlo.
Na pevné plujem lodi. Pod námi moře řve.
Však vysoko nám vlají vztýčené korouhve.
Teď jiná vůně vane: od břehu druhého.