Oko tebe pozdravilo.
Otázka jen chvěje rtem:
Zda’s před slzí lidskou bylo,
či jich vzniklos’ přívalem?
Ve tvém písku moje ruka
a ty v srdci mém,
mírem, který nepropuká,
sladce spočinem.
Jen hrou vlny svitne pěna.
Zdá se, že kdos pod ní spí.
Šíře tvoje nedotčená
dítě temnot oslepí.
Ve tvém písku moje ruka
a ty v srdci mém,
mírem, který nepropuká,
sladce spočinem.
Sestupuji k tobě dolů;
ne však k hloubce tvého dna.
Rci: jsi stopou velkých bolů,
či úsměvem Budoucna!?
Ve tvém písku moje ruka,
a ty v srdci mém,
mírem, který nepropuká,
sladce spočinem.