S cesty své jsi zbloudil. Již se šeří v lese.
Na houkání sýčků skála neozve se.
Jenom plný měsíc vzbouzí táhlé steny
všech, jimž tíže brání vstáti pod kameny.
Světluška sem malá s cesty tvé tě svede,
ale nikdy z houští zpět tě nevyvede.
A nad hlavou tvojí ticho náhle zvíří
potácivý s větve rozlet netopýří.
Směr tvé cesty přímé nenadále zmate
plihká vůně skryté houby jedovaté.
Do starého mechu krok tvůj víc se boří.
– Zde na blízku dnes již Smrt se utáboří.