Kol do kola vše obklopeno mrazem.
Já slyšel dnes v své pobouřené sny,
jak křehký led tu praskal pod bruslařem,
jenž uprchnout chtěl z naší krajiny.
Tma dokola a husté vločky sněhu.
A světlo vzdá se v marném zápase.
Já do propasti noci volal s břehu,
by navrátit se mohl po hlase...
Sníh padal dál, a stále pomaleji.
– Teď právě led se musil prolomit.
A tmavý stín se zvedal ze závějí,
a v dálce začly vlny temně hřmít...
Kol dokola vše obklopeno mrazem.
V té hrůze sám už zbývám jediný.
– Led prolomil se tu dnes pod bruslařem,
jenž z naší kleté prchal krajiny...