Mám ránu v prsou, jež se nevyléčí;
jí krvácejí všechny moje sny:
Žes okouzlila samo nebezpečí,
po jehož srázech šlas jak mezi záhony...
Ta rána má se nově vždycky vznítí,
když potlačit chci pro tě každý cit:
Žes dovedla mne tolik přivábiti,
a nenávist tak velkou probudit!
Já cítil touhu ve skalách a kleči,
bych kroků tvých sled s cesty svojí smyl.
Žes okouzlila samo nebezpečí,
já malomoc svou těžce pocítil...!