Ten květ má ruka utrhnout se bála,
a ret se nezachvěl, by žádost svoji řek’.
V těch prvních nocích, kdy jsi u mne spala,
v třech nocích, kdy jsem se tě nedotek.
Tři noci marně tělo moje bdělo
nad tělem tvým, a slyšelo tvůj dech.
Tři noci tvé se mladou vášní chvělo
pod zvědavostí mého v úzkostech.
O bolestném já snil jsem odtržení
před splynutím dvou zrůžovělých těl.
Do krve tvé bouřného rozpěnění,
já váhavě se proto odmlčel.
Tři noci čekala jsi nedočkavě,
až probudí tvé smysly polibek.
Do jiných světů dýchala jsi žhavě.
– Tři noci jsem se tebe nedotek!