Já bázlivě vše sváděl na ozvěnu,
když za noci jsem pustým lesem šel.
Kdos neslyšně se plížil podél kmenů,
v plášť zahalen, a v rukou dýku měl.
Já sesílil běh. Spánky bušily mi.
Síly jsem neměl, bych se zastavil.
A klesal jsem už pod pohledy zlými,
lesk napuštěných dýk mé oči zkrvavil.
A čekal jsem jen, s které bleskem strany
kůň vyrazí, v svých bocích ostruhu.
Pták vzduchem vznes’ se s křikem, ulekaný,
les celý dal se za mnou do běhu – –