Byl večer tichý. Do modravé dáli,
kde před tím slunce žár svůj sálalo,
mne zbožné písně plavců posýlaly,
kde duši nebolí, co kdysi bolelo.
A koráb mizí... S paluby mi kývá
neznámý, černý, opuštěný stín.
Na čele ruku, na břeh můj se dívá.
Má touha poslední to klesá do hlubin!