To opakoval jsem si zase včera,
že věřit nelze tichu... Ticho lže.
Smích přemůže tvá stará nedůvěra,
však ticho v posled tebe přemůže.
Ulicí krok zní vyčítavý, dutý.
Předtucha bouře to jen tichem lže.
Jak prudkým světlem v ně jdeš přitisknutý.
O, kdo ta pouta opět rozváže!
To touha duše, přehlušené rykem,
se zde kdys stala ticha okamžikem
a vysmívá se nyní bouři v něm.
A vlastní krok tvůj slepou touhu vznítí
to lstivé ticho rázem přehlušiti
ve svoje prsa temným výstřelem!