O, otevřete okna před mým ložem –
je dokořán chci otevřeny mít!
Již k lesu přišel lovec se svým rohem
a zpívá, zpívá, že prý možno žít.
Dnes okna dokořán! A spusťte tíhu závor,
mne večer se vším usmíří a naději mi dá.
Hle, v dálce slavnost je a vlaje nad ní prapor,
jenž o mém smutku neznámým vesele povídá.
O, město ledové, paprsky Jara se rozhřívající
a skličující, kdož nebydlí v něm.
O, hudbo májová, při zemi chvějící se,
již v touze Zrání Slunce vyláká,
bys tryskat mohla v štíhlé lesy fléten.
Na prsa mi kleká smíření...