Už nezříte mi v tvář... Je odvrácena.
Však proto jistě ne, že bych se bál.
Účast –, tu máte. Ale: jaká cena!
A co vše jsem to marně promrhal!
Mrazivý dech váš hladinu mou zčeřil.
Mrazivý, všecko spalující dech.
Smích slyše váš jdu nyní, abych věřil,
poznání trpkost na retech...
Kam, ještě nevím. Nevím, kdy se vrátím.
Já dluhuji vám tolik za váš smích.
Naleznuv sebe, stonásob smích splatím.
Jdu proto teď tak zvolna a tak tich.
Už nezříte mi v tvář. Však že jdu, víte.
Propastmi, výší... Kam – kdo dnes to ví?
Smích bouře jdoucí se mnou uslyšíte.
Můj uslyšíte smích vy hladoví...
Své dílo skončím. Dobrá: tedy platí!
A neskončím-li –? Možné je to. Snad.
– Tak nebudete však se umět smáti,
jak divoce pak já se budu smát!