Táž noc v nás ještě tytéž budí touhy.
Týž den nás oba zvolna uspává.
– Že láska naše byla odlesk pouhý
té lásky jiné, avšak bez práva.
To v údivu jsme tehdy poznávali,
když podali si prvně ruce své.
Když trním lásky jsme se prodírali,
stopy jsme zřeli, dávno zarostlé.
Táž noc v nás ještě tytéž budí touhy
a tytéž sny nám ráno s čela mne:
že láska naše byla odlesk pouhý,
a po nás že už nikdy nevzplane.