– Odkud máš ty písně, ptala
jsem se včera a tys’ řek’:
stačí okno otevříti,
samy se ti v pokoj vřítí.
A já z lože svého vstala,
okno v noci otvírala
do ticha a vzpomínek.
Ale trochu vůně jen
zaválo mi do oken.
Z písní žádná nesletěla,
ač jsem se už chladem chvěla
a už v dálce svítal den.
– Odkud vůni máš, jež vznítí?
Včera jsem se tebe ptal!
A ty jsi se začla smáti,
že umíš jen milovati.
Bych tvou vůni mohl míti,
musíš náruč otevříti.
Za tebou jsem hleděl v dál...
Ale trochu písní jen
sneslo se mi do oken.
Žádná vůně tvého těla
v těle mém se nezachvěla,
a už v dálce svítal den...!