Tys neměla mne nikdy políbiti!
Teď moje noc by nebyla tak pustá.
A s polibkem se sklonit na má ústa,
jenž v tobě zažeh smrt a nevrátil mne k žití.
Tys neptala se: Budu? Neptala se: Budem?
Teď kletá, plížíš se, krčíc se pod osudem.
A netušilas, že tvá bída celá
v ten smavý sklon se vkradla tvého těla.
Tak první polibek tě shrbil v smutek žití.
A zoufalství se duší mojí chvělo,
že nevzpřímíš už nikdy to své mladé tělo!
– Tys neměla mne nikdy políbiti!