Tvůj polibek na rtech mých žár svůj ztratí.
Tvou tvář jsem neviděl, jen slyšel masky smích.
Do zrcadla chtěl jsem tě objímati...
Květ, jejž’s mi podala, zvadl dříve v rukou tvých.
Mne dávno vábil mramor těla tvého,
když v dálce čekala’s, dar velký nových chvil.
A na našem loži, když jsem prchal z něho,
já zřel, jak příchod tvůj tě malou učinil.
A jakobych na prsou ruce skřížil,
na druhé straně zřím tě opět stát.
Tvůj příchod mi tě, ženo, nepřiblížil,
Tvůj příchod naučil mne se tě vzdalovat.