Kraj vzdorně mlčel. V opadané listí
déšť harašivě padal po kapkách.
Kraj vzdorně mlčel tónem nenávisti,
a věděl jsem: Zlý Barbar tudy táh’.
A věděl jsem: Kdos šel tu dnes či včera,
jenž kraj ten zpustošil. To Barbar tudy šel,
po jehož odchodu pěsť zaťala se sterá,
po jehož odchodu kraj ten se odmlčel...
Žal Severu, že všechno k Jihu pluje,
žal pusty, zpět jež volá jaro dní,
ke břehu jejímuž loď žádná nevesluje,
kde všechno splaveno je Času povodní,
já cítil jsem i marné touhy naše
v tom kraji, beztrestně jímž krutý Barbar šel...
Když v náhlé bázni ohléd’ jsem se plaše,
jakobych jeho kroky ještě uslyšel...