Když uzříš oko mé se štěstím smáti,
to vzpomeň si, že mi tak asi je,
na přídi lodi jak bych mohl státi
pod plachtami, jež vítr vyduje...
A když ti budu vzdálený a němý,
tu mysli si, jak by to bylo tím,
že se svinutou plachtou se já k zemi
v podvečer z moře smutně navracím...