To bylo radostí! To bylo smíchu.
A spí teď všechno, odevzdáno tichu.
– Jen moře; moře ještě burácí.
Člověk se vyčerpá, člověk se znaví.
Vše vyvrcholit může do únavy.
Jen moře, moře stále burácí.
Člověk tak příliš mnoho toužit umí.
Doprovod stejný k všemu věčně šumí
to moře, moře, které burácí.
Člověk se dobouří a člověk tichne.
Znaveně každý naposledy vzdychne.
Jen moře, moře věčně burácí.