Není to dávno... On vás neznal ještě.
Z estaminetů vřískal chvíli ryk.
Pád monotonní slyšel k tomu deště
a hráli tuším... snad Miss Nickol Nick.
A hleděl na ty, které smích váš bavil,
a časem hleděl též na vaši hru.
– Předměstské scény nudou se už znavil
neznámý divák v parterru.
A nedivte se, že jenom vás viděl;
on nediví se, že byl neviděn.
Za ten smích davu byl by se kdys’ styděl;
však tehdy svěsil mlčky hlavu jen.
Dav smál se bouřně... Musila jste hráti
dle vkusu jeho asi směšnohru.
– V tragické roli viděl však vás státi
neznámý divák z parterru.
A k scéně, kde vás každý pohled vbíjel,
z opony ještě vyvolával zpět,
a krásou vaší svoji žádost spíjel,
vás nesčetněkrát touže uvidět,
tam, nikoho kde z vás nic nebolelo,
kde každý viděl jenom vaši hru,
zrakoma pryč unášel vaše tělo
neznámý divák v parterru.
Dav ukájel dál potřebu svou smíchu.
Vy smála jste se, vy jste bavila.
Pro něj kol sebe v nejtrapnějším tichu
vy úsměvy jste svoje rozlila.
Smích slyší jen a vaše mládí vidí.
Ta dissonance nemožna je: „mru“.
...Uprostřed aktu vyšel řadou lidí
neznámý divák z parterru.
A vzpomněl si, dokud vás neznal ještě.
Směsicí smíchu prodral se to stesk.
Vstříc hnal mu vítr únavný pád deště
a s mostu viděl matný řeky lesk.
Snad shasla světla... Snad už opět pijí
ti, kteří vaši pochválili hru.
– Na místo ve frašce zřel hrát vás tragedii
neznámý divák v parterru.