Já rozšířil jsem hranice království
tvých pyšných pohledů.
Neptej se, kolikrát proklel
okov svůj shrbený otrok.
A průkopy světla tvého, kterýms’ kráčela
do mne, tak bolely.
Neptej se, v jakou tmu klesal jsem,
nemoha ňader jas odrazit.
Dobyla jsi ze mne rozkoš neznámou,
a nad kterou jsi zvítězila.
Neptej se, jaký jsi vzbudila smutek,
s nímž v boji podléhám.
Po vítězném tvém vjezdu zůstaly
rozhrnuty všechny opony.
Neptej se na chlad z těch propastí vanoucí,
kterých mi překlenout nelze.
Rozšířil jsem hranice království
tvých pyšných pohledů.
Neptej se, kolikrát proklel jsem,
básník, tvou marnost!