Já šel jsem po břehu. Zděšeně vzlétl pták
a rychle přeletěl na druhou stranu.
Nade mnou k vesnici se táhl černý mrak
a malé zvony rozhoupaly hranu.
Samota má mi hrdlo trpce stáhla.
Ten pocit hořkosti, že opuštěn, jsem sám!
Nad hlavou mojí mračna ke vsi táhla,
a s pustých strnišť válo: věčně sám!
A řeka tekla kolem ocelově tuhá,
a pozdviženou pěstí byl mi uschlý květ...
Pták zvolna mizel... V dálce černá stuha.
Přede mnou mrtvý, beznadějný svět.