Ne, touhou radostí nelze se chvít.
Chvěti se můžem’ jen bázní a chladem.
Tolikrát umírat – přec ještě žít!
Při skvělé hostině umírat hladem.
Ne, nelze čekati na příchod dní.
Prší a smutno je. Kam tedy jíti?
Nápěvy poslouchat pohřební?
Za noci bdít a z nudy jen žíti?!
Ne, nelze vyrůsti z tohoto dna.
A co chce vyklíčiti, všechno je kleté.
Duše se probouzí z těžkého sna,
ptá se mne: poroste? vzkvete?