On stále obchází a moje kroky zná.
Již ani nedoufám, že kdy se se mnou smíří...!
On stále obchází a luk svůj napíná
se zrakem divokým a na srdce mi míří.
A slyším jeho krok: je úkladný, je lstivý,
je krok to mstitele mé viny neznámé.
A ruku jeho zřím se drápem u tetivy...
– A neznám hodiny, kdy šíp mne zasáhne.