Po břehu moře dnes jsem šel,
minul jsem nejnižší chaty.
A vím: až k němu mne provázel
stesk, první vlnou svatý.
Vysoké břehy a zálivy;
a radost, že dál lze tak jíti.
Už ničemu srdce se nediví,
co nemohlo pochopiti.
Po měkkém kráčím rozhraní
milenců země a moře.
A nevím, zda radost shledání
je to, či loučení hoře...
Po břehu moře jdu... Slunce, klid.
Lastura zaskřípá tiše.
A duše jakby chtěla přeměřit
moře dno s oblačné výše.