Scenerie kus té lesní
na mysl mi připadne,
v vzpomínkách když srdce teskní
o své lásce zklamané.
Do větru a bouře, zimy
k nebi strom se hrdě vzpjal,
a kořeny mohutnými
dole balvan objímal.
K nebi hledí v odvrácení,
v jeho větvích plno hnízd.
A ty nevíš, zda to není
lásky stisk či nenávist.
V moci jeho tvrdých ramen
leží balvan zakletý.
– V objetí mém jak ten kámen
ležela jsi před léty!
Na ty noci nevzpomínám.
Zvolna k zemi padá list.
K lásce jiné ruce vzpínám,
tebe drtí nenávist!