Tvoje bolest zmlkla celá
v propasti bolestí mých.
Proto když jsi odcházela,
nepoděsil mne tvůj smích.
Smutek můj, jenž s tvým se spojil,
radost tvou pak opustil.
Já se nikdy nespokojil
místem, kde dřív stál můj cíl.
Myslil jsem: tak odpočinu
v klínu tvém si na chvíli.
Sluncem, v jehož stínu hynu,
tvoje dny se zalily.
Bez lásky jsi odcházela.
Pohled můj za tebou snil:
žes’ ve mně nenáviděla
toho, jenž tě zachránil.
A kde jsme se obraceli
každý jinam, v mojím snu,
místo to krajinu dělí
ve světlo a tmu...