O jedné lásce, která nesevšední,
přítele stranou, dále od ženy
sní touha má... A v moře před ní
dvě tyhle marnosti jsou dávno vrženy.
A poslouchám, jak vlny vstříc mi letí.
Tak velkou láskou nelze pohrdnout!
Vím: ze objetí jíti do objetí
znamená jen měnit zrady kout...
Pro lásku obou, přítele i ženy,
již neskojili nikdy touhu mou,
jsi, moře, hrob tak bouřně otevřený,
a nové mojí lásky kolébkou!