Ne marně tobě šeptám:
hleď dlouze v oči mé.
Snad věci zahlédneš tam
pro tebe stajené.
A vidím tě tak smělou!
Jdu, pro tě znavený.
Vždyť hýřil jsem noc celou
to opět svými sny!
Ty myslíš, že snad skojí
ta láska tvá můj cit.
Že nezříš touhu moji,
jsem tobě tolik skryt.
Tak v noci kdybys vstala
jak k pouti tajemné,
a dlouze zadívala
se jednou v oči mé,
pak lze jen, – sen to pouhý –
se k duši naklonit...
Že nezříš moje touhy,
jsem tobě tolik skryt!