Je třeba výdechu. Ať podkop vyletí!
Smát někdo musí se v tom dusnu prokletí.
Je třeba vyžít vše a strhnout hráze těla,
je třeba úderů, ran kyjem v smutná čela.
Pod splavem nejprudčích dnů duši třeba stát
a mračna rozmetat a bouři vzdorovat!
Nad všedním životem chaosem zavířit
a v křečích zoufalství krev svoji prohýřit.
Je třeba života! Ať podkop vyletí!
My smát se budeme, ode všech prokletí.
Pak třebas na boulevard s tím mrtvým tělem mým,
ať ještě pod zemí žeh žití ucítím.