Jsou chudé dary mé a nenasytí.
Jak tichý úsměv šlas’ přes duši moji dál.
Jsou chudé dary mé a duši nenasytí,
ač pod jich tíží dřív jsem cestou umdléval.
A řekni pak, že ústa moje lhou.
Jsem z těch, již jenom jednou celé srdce dají.
Jsem z těch, kteří se těžce rozejdou
a kteří po tom dlouho vzpomínají...
Tak ruku v ruce jíti se všemi,
a nespustiti s očí Krásu Dne.
Dnes pod vzkvetlými dlíme růžemi,
a zítra budou všechny uvadlé...
A cestou smutnou jdu. Co noha nohu stihne.
Abych se obrátil, mně schází útěcha,
že někdo stojí tam, jemuž snad oko vlhne,
jenž rukou kyne mi a jenž mi s bohem dá...