Jako když pod hněvivým dotekem
všedních, potkávaných tváří
obraz nebeské něhy před mým zrakem zaplane,
hlas moře zabouří mým krajem stísněným,
a sluch můj vnímá rozkoš nahých tonů.
Jako když monotonní zvuk
davem zakalených písní,
jež zahřáti mne víc už nedovedly,
prorazí vítězné rythmy
nikým neslyšené Písně –
šept kalné řeky, hovor večera
i únavu mé duše přehluší hlas moře,
hlas moře všechny písně přehluší!...