Už moře svoje massy v pěnách valí,
a v přístavech se boky lodí tříští.
Dno nebe těžké pustou vodu kalí,
a poplavky již v úzkosti své piští.
Sluj odvěká, kde noční prales bují,
svůj jícen otvírá útesy blízkými.
Bohaté koráby, jež do daleka plují,
své břehy zamění s kameny slizskými.
A vody zasyčí a stožáry se zřítí,
až moře rozbitou svou hračku odhodí.
Když všechno utichne, v měsíčním vlnobití
vrak mrtvé kajuty na břehu vylodí.