Ač mosty zdviženy noc dnešní byly přec,
a stráže s voláním po hradbách přecházely,
jak s temným stínem po zdi spiklenec
se k střílně plížil, moje oči zřely...
Šept sluhů mých pak stich’ se zakuklencem.
(Jak poctivci ti dlouho váhali! – –)
Já obrněnou ruku zřel se smolným věncem,
jež nad hlavou mou krov mi zapálí.
V největší úzkosti chtěl jsem již zařičet,
a přistihnout tmu korridorů svých,
v nich dýky zradou broušené v ráz všechny umlčet
i zločinný krok sluhů nevěrných.