Zříš z cely své a oblíbené thema
o věčnu duše probírá tvůj ret.
Až trojveslice vpluje do Piraea,
smrt přiveze ti, bohů odpověď.
I ty číš v ruce! Slední opojení
a nejvyšší ti měla připravit.
Než rozkoší tou tvoje tvář se změní,
ji před přítelem spěcháš zahalit.
A netoužíš ven, ani po oblaku.
Kov nepřipoutal by tě k místu líp.
A máš-li přec už vzpomenouti ptáků,
– ty na kohouta odbudeš si vtip.
A máš-li jednou vzpomenouti ptáků,
tak křižujících nebe kolem cely tvé,
pak zjeví se v snu labuť tvému zraku,
jež zpívajíc ti, z prsou vyroste.
A nezabrání Kriton, nad vše milý,
by bílá paní k loži nepřišla,
by z obzoru se stěžně nenořily,
jež zátoka tak dlouho tajila...
Zříš z cely své a oblíbené thema
o nesmrtelnu probírá tvůj ret.
– Již trojveslice pluje do Piraea,
by smrt ti dala, bohů odpověď!