Všudy je blaho a všudy je mír,
člověka v srdci jen stálý je vír.
Z Charibdy klesaje v zpěněnou Scyllu,
darmo pneš k nebesům hlas o posilu,
na břehu kyne ti blažený klid,
srdcem ti otřásá naděje cit,
vlna pak vášní tě unáší v dáli,
mizí dol májový, dospěješ skály,
v které ti místečka pro kotvu není, –
unaven upadneš v dusivé snění,
takže jak orkánem uštvaný sob
konečně klesneš rád v bezedný hrob!