Pod keřem šípku
studánka vyschlá!
Dobublal pramen,
který ji živil,
odkvětlo kvítí,
jež kolem rostlo;
jen vetché listí
zaváté větrem
v studánce leží
s kamením tvrdým. –
Skřivan, jenž píval
vodu studánky,
odletěl jinam
a zpívá jinde;
veselá žnečka,
jež se shlížela
jako v zrcádku,
v studánce jasné,
jížto studánka
dávala pochlad,
v parnu ve letním,
jdouc kol a pějíc
jí si nevšímá.
Smutný jest osud
studánky vyschlé,
tak jako pěvce,
když vyschl pramen
popěvů čerstvých
v života vedru!