Švanda dudák. (II.)

Skáče ptáček po trávníčku, hledá sladkou jahodečku, jahodečku pro samičku – hej dudy, du;

skáče junák před dívčinou, jahodečku hledá jinou, špulí ústa na hubičku – hej dudy, hou!

Jsme my chasa rozpustilá, Andulka nám zatopila! – hoří oko, hoří líce, srdce plane jako svíce –

hej dudy, hej dudy, du! Což vy, hoši, hned chytíte – děvčata jen poškádlíte a na ně víc nemyslíte –

hej dudy, du; prudký oheň v srdci máte a na věrnost málo dáte, rozmarýnu nesázíte –

hej dudy, hou! Já dám lásku jenom tomu, kdo chodívá k nám do domu, kdo poctivě s námi cítí,

prstýnek náš bude míti, hej dudy, hej dudy du! Chaso, vyprázdni mi kolo, pán chce míti jednou solo:

holoubku, se k tanci měj, a ty, Švando, skočnou hrej! Nebudu já tomu hráti, jenž se má z svých hříchů káti.

Dudej, hrst ti stříbra dám, když jen budu v kole sám. Ty jsi pramen mého trudu, – tobě, pane, nezahudu.

Dudej! – hrst ti zlata dám, neb ti dudy roztřískám! Zvolna, zvolna, bez křiku... slyšte, hoši, muziku!